Lyžování

 

Dětství  

K lyžování jsem byl veden již od útlého dětství. Za to jsem se svým rodičům také pomstil, protože mými oblíbenými disciplínami se stal sjezd a skoky. Miloval jsem rychlost a překonávání gravitace. Radost ze mne měly také učitelky na povinných lyžařských kurzech, které žalovaly rodičům. No a na vysoké škole na kurzu mi zakázali používat mé osobní sjezdové hole. Ty byly mnou upraveny ve svěráku tak, aby optimálně kopírovaly mé tělo ve vajíčku.

Sjezd

Maximální rychlost vyvinutou na lyžích se mi nikdy nepodařilo změřit a ani to asi nemělo smysl. Šlo přece o dobrý pocit, a ten zůstal.

Skoky

U skoků to bylo jiné, protože metr byl vždy k dispozici. Takže můj osobní rekord je 18 m letu vzduchem na sjezdových lyžích. To bylo na ručně vyrobeném můstku vybudovaným na svahu s profilem podobným opravdovým můstkům, jen nájezd byl rovnější. (Lyžovat jsem chodil vždy buď s hůlkama nebo širokou lopatou).
Zkoušel jsem to také na cvičném můstku skokanů u Olomouce. To ještě šlo, ale jak jsem vylezl na "velký" můstek padesátku, tak se přiznám, že se mi udělalo mdlo a byl jsem rád, že se držím zábradlí. Asi proto jsem přestal pomýšlet na profesionální kariéru skokana.

Prkno

Mám jednoho dobrého přítele, který patřil do "skate" party. No a tihle skate-áci ještě za komínů k nám jako první přitáhli první sněžné prkno - snowboard a toto se okopírovalo a podomácku stavělo. Protože jsme byli freakové činu, tak jsme jednou sedli na vlak a jeli do Prahy za Vášou, který vyráběl z překližky a laminátu skelety za 1000,-Kčs. Kdo to chtěl i ze skluznicí, tak vyplázl o další tehdejší litr víc. Prkno se přivezlo domů, nakoupila se pixla epoxydu, barvy a laku. Dál se musely obejít bazary a nakoupit staré lyže. Z těch se strhly hrany a skluznice. První se na snowboard našroubovaly hrany a potom vedle sebe nalepily skluznice. Případné díry mezi pásky skluznic se vylily voskem. Nejhorší bylo ale vázání. To jsme vzali řemínky na vázání lyží, a ty se přepásovaly kousky plechů, které se přišroubovaly seshora na prkno. Jako poslední byla povrchová úprava. Barvilo se, stříkalo dle fantazie a dílo bylo hotovo.
Jinak aby nevzniklo nedorozumění, tak je nutno zdůraznit, že toto prkno se diametrálně lišilo od těch dnešních. Snad jen délka prkna je stále stejná. Prkno bylo užší, vepředu mělo velkou špici jako u lyží, vzadu bylo vykrojené a příčný profil vzadu byl jako sploštělé "U". Vzadu zespod byla plechová křidélka, které měla prkno vést.
Když bylo dílo hotovo, tak jsme sedli na vlak a hurá do Tater. Všichni se na nás dívali, jak na Ufony, něco takového viděli poprvé. No nevím co si o nás mysleli, protože to na čem jsme stáli se vůbec nedalo ovládat. To jsme si v polovině sjezdovky stoupli bokem ke svahu a pokoušeli se jet traverzem po sjezdovce. Prkno se ale dalo uvést do jízdy jen od určitého úhlu a potom si to namířilo přímo po spádnici ze svahu dolů, nabíralo rychlost a nedalo se zatočit. Brzdilo se tedy vynuceným pádem. Za chvíli jsme vypadali jako opravdoví sněhuláci. Jestli někde objevím fotky, tak je určitě vystavím.
Po této a dalších zkušenostech bylo prkno vylepšováno. První se uřezaly křidélka, poté se muselo zlepšit vázání, protože povolovalo a nedrželo. Protože ale i tyto úpravy nevedly k tomu, aby se dalo prkno ovládat, tak jsme je odložili na půdy, kde jsou možná dodnes. Kamarád si potom pořídil snowboard druhé generace, na kterém se dá jezdit i dnes. No a já jsem okusil jízdu na opravdovém snowboardu až letos.

Rekreace

Dnes se zabývám již jen rekreačním lyžováním, které mi pomohli vzkřísit kamarádi po asi 10-ti leté pauze vynucené mj. batolaty, nemluvňaty a poté také mluvňaty, která neměla ještě o prkna zájem. Nyní je tedy učím lyžovat, aby ony mohly pomstít mé rodiče.

 

Zpět 

 


Copyright @ 2001 LH Design. Všechna práva vyhrazena.
Optimalizováno pro rozlišení 800x600.
e-mail:lubomir@hrabalovi.name